Soukromí poskytovatelé chtějí být součástí reformy. Zdravotnictví čeká debata o síti, penězích i standardu péče

Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb (ASPZS) sdružuje skupiny AGEL, Penta Hospitals, EUC, AKESO a FutureLife. Podle vlastních údajů její členové zaměstnávají více než 25 tisíc lidí a ročně poskytují péči více než dvěma milionům pacientů. Prezident asociace Šimon Toman zdůrazňuje, že ASPZS nevznikla proto, aby se vymezovala vůči veřejnému zdravotnictví. Soukromí poskytovatelé jsou podle něj naopak jedním z pilířů stávajícího systému a mohou hrát důležitou roli v jeho modernizaci.

„Naše Asociace vznikla proto, aby v českém zdravotnictví zazníval relevantní a silný hlas soukromých poskytovatelů zdravotních služeb. Ti nejsou okrajovou součástí systému, ale jeho silným a nepostradatelným pilířem. Flexibilně doplňují potřeby systému tam, kde stát přirozeně ponechává prostor, a zároveň jsou významným hybatelem inovací a zavádění moderních forem péče,“ uvedl Toman. Podstatné ale bude, zda se tato obecná pozice promění v konkrétní návrhy.

Demografický tlak na kapacity i peníze

Hlavním tlakem, kterému bude české zdravotnictví čelit, je demografický vývoj. Podle predikcí ASPZS již dnes připadá na jednoho seniora přibližně 2,5 ekonomicky aktivního člověka, zatímco v roce 2040 by to mělo být už jen 1,5. Současně poroste počet lidí ve vysokém věku, a tedy i poptávka po dlouhodobé, následné, domácí a sociálně-zdravotní péči. Systém tedy bude potřebovat více kapacit a zároveň bude obtížnější financovat péči beze změn v její organizaci.

Jedním z nejcitlivějších bodů bude síť péče. ASPZS nevolá po mechanických škrtech, ale po jasnějším rozdělení rolí mezi specializovaná centra a regionální poskytovatele. „Když mluvíme o architektuře a struktuře péče, jde nám o to, aby zdravotní péče zůstala reálně dostupná lidem v regionech a aby se žádný z nich nedostal do situace nedostupné péče. Proto prosazujeme takové nastavení sítě a rolí poskytovatelů, které spojí regionální dostupnost, udržitelnost a efektivní organizaci péče – tedy centralizovat to, co má být centralizováno, a současně zachovat v regionech péči, která tam musí zůstat,“ vysvětluje Barbora Vaculíková, generální ředitelka Penta Hospitals.

Soukromí poskytovatelé chtějí být součástí reformy

Prohlédnout fotogalerii

Personál a nové formy péče

Dalším velkým tématem jsou kompetence zdravotnických pracovníků. Podle ASPZS se české zdravotnictví nepotýká pouze s nedostatkem lidí, ale také s tím, jak jsou dostupné kapacity využívány. Reforma kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, zejména sester, má být jedním z nástrojů, jak zkrátit čekací doby, snížit přetížení personálu a umožnit rychlejší rozvoj nových modelů péče.

S tím souvisí důraz na domácí péči a jednodenní chirurgii. „Budoucnost domácí péče není jenom v základních úkonech, jako tomu bylo dříve. Domácí péče dnes zajišťuje i specializované úkony, například hemodialýzu nebo plicní ventilaci. Větší role domácí péče proto může pomoci pacientům i plátcům, protože ve srovnání s hospitalizací vychází levněji a zároveň zvyšuje komfort nemocných,“ uvedla Jana Thomas Cílková, generální ředitelka skupiny EUC.

Podobnou logiku má podle soukromých poskytovatelů i větší využití jednodenní chirurgie. Michal Pišoja, předseda představenstva skupiny AGEL, upozorňuje, že v tomto směru má český systém stále rezervy. „Podíl jednodenní chirurgie je v Česku stále nízký a systém má v tomto ohledu značné rezervy,“ varuje.

Delší finanční výhled a otázka doplatků

Samostatným tématem je financování. Soukromí poskytovatelé neargumentují jen tím, že systém bude potřebovat více peněz. Zdůrazňují také potřebu předvídatelnějších pravidel. Právě delší finanční výhled má podle nich umožnit investice, rozvoj moderních forem péče i lepší plánování kapacit. Na problém krátkodobého financování upozorňuje také Michal Pišoja: „Je nutné zavést finanční výhledy na tři a více let. Hlavním problémem je současná jednoroční logika úhrad, protože brzdí investice, rozvoj moderních forem péče i efektivnější organizaci zdravotních služeb.“

Ještě citlivější je otázka soukromých zdrojů. František Vlček, ředitel rozvoje a inovací zdravotnického holdingu AKESO, upozorňuje, že část plateb a doprovodných služeb se už dnes podle něj odehrává v šedé zóně, bez jasných a předvídatelných pravidel. „Vedle vyšší efektivity a lepší organizace péče musíme otevřeně mluvit také o tom, jak do systému dostat dodatečné zdroje. Nejde o rušení principu dostupné péče, ale o nastavení transparentních pravidel pro služby a standardy, za které už dnes pacienti často stejně doplácejí,“ podotýká Vlček.

Nový aktér, nikoli hotová reforma

Do širší demografické debaty asociace zařazuje také reprodukční medicínu. Viktor Szabó, finanční ředitel FutureLife, upozorňuje, že Česká republika má podle něj vysokou kvalitu léčby neplodnosti, ale rozsah krytí ze zdravotního pojištění tomu neodpovídá. „V dnešní demografické situaci bychom měli odbourat bariéry těm, kteří chtějí mít dítě. Ačkoli je Česká republika v kvalitě léčby neplodnosti na nejvyšších příčkách, neplatí to z pohledu jejího krytí ze zdravotního pojištění. Za velkou část péče, dnes již považovanou za standard, si pacienti zatím musí doplácet,“ zdůrazňuje Szabó.

Vznik ASPZS sám o sobě české zdravotnictví nezmění. Znamená ale, že soukromí poskytovatelé začínají vystupovat koordinovaněji a chtějí mluvit do základních systémových debat. Témata, která otevírají, jsou z velké části nevyhnutelná. Teprve až se obecné priority promění v konkrétní návrhy, ukáže se, kdo ponese náklady změn, jak se přenastaví role jednotlivých poskytovatelů a kde systém stanoví hranici mezi veřejně garantovanou dostupností a službami, za které bude pacient připlácet.